POSMRTNÝ ŽIVOT

         POSMRTNÝ ŽIVOT

Vím, že touhle otázkou se dneska zabývá kde kdo. Někoho to nezajímá vůbec, jiný s napětím čeká, co se stane, až jeho chvíle přijde…. Existují spisy, rozhovory s duchy, kde se přímo touhle problematikou zabývají. Je přece úplně přirozené, že člověk chce ukojit svou touhu po tomhle poznání. Každý chce vědět, jestli je Bůh, jestli je vesmír nekonečný, proč se na světě děje tolik utrpení a v neposlední řadě, zda až zemřeme, jestli je nebe, peklo, očistec, jestli se uvidíme se svými blízkými…

Také jsem pátrala. Sedm let jsem hledala a četla, co mě nějakým způsobem přitahovalo. Dokonce jsem se dostala i ke knize všech knih. K Bibli. A aniž bych byla nějak silně věřící, musím se přiznat, že odjakživa jsem měla nějaký vnitřní hlas, že „něco“ hodně inteligentního se o celý svět a o vesmír musí starat. Nic se přece neděje jen tak z čisté náhody!! Třeba také proto mi přijde normální přítomnost duchů kolem nás. A právě duchové těm, kdo se ptají skutečně se zájmem a bez zesměšňování, tak čistí duchové po pravdě a bez lži odpovědí.

Tak tedy jak je to s tím Bohem, ptáte se? Ano, duchové říkají, že Bůh skutečně existuje. Že se stará o všechno. Od zrnka prachu, do posledního živého tvora, ba i neživých věcí.  Ovšem z jeho přítomnosti se mohou těšit pouze ti duchové, kteří se již zcela očistili od hříchů. Takže duch, který se po opuštění těla zase navrací zpět, do světa duchů, tak zpětně vidí, jakých chyb se dopustil. A protože vidí, že ve světě duchů zůstat nemůže, že své chyby musí znovu odčinit, že se musí znovu narodit a podstoupit zkoušky, aby se očistil a postoupil výš, tak to je jeho trestem. To podstoupení zkoušek, uspět u nich a neudělat stejnou chybu znovu… Duch má tedy možnost zvolit si, kam se narodí, jestli bude mužem či ženou. A je na něm, jestli v tom prostředí pokušením odolá, nebo podlehne. Je to dokonce zařízené tak, že po vtělení se vůbec na nic nepamatuje a začíná znovu. Aby ho to, co bylo před tím, nemátlo. Ale čím je duch čistší a zbaven hmoty, tím více tuší duchovní svět a radosti, které na něho čekají, uspěje-li.

Duchy také mrzí, že jsou lidé závistiví, pyšní, zlí, hrabiví. A říkají o takových lidech, že se budou muset ještě mnohokrát narodit, aby se očistili. Boháč zakusí bídu se všemi dopady, chamtivec co hromadí majetek nebude mít nic, zlý člověk zakusí mnohem horší zlobu na svou vlastní kůži… Duchové nám lidem dávají za příklad Ježíše, jako jediného čistého člověka, který žil a choval se podle Božího zákona. K nikomu nechoval nenávist, nikdy nikým neopovrhoval, ba naopak. Každého vlídně poučil a na názorných příkladech vysvětloval. Líbí se mi Ježíšovo přirovnání: „Sám se zabývá třískou v oku jiného, ale trám ve svém oku nevidí“. Kdyby se lidé starali o sebe, kdyby se víc neřešil soused, ale vlastní práh, vypadalo by to skutečně jinak.

Kolikrát jsem si třeba já sama říkala, jak je to možné, že mám takovou smůlu? Měla jsem kamarádku, tedy aspoň se tak dovedla tvářit, a díky tomu, že jsem jí uvěřila a chtěla jí pomoct, tak mám nemalé dluhy. S manželem sice bydlíme v domě, ale není náš. Rozjeli jsme si před sedmi lety podnikání o které nás připravili… Ptala jsem se tolikrát, co je to za smůlu a po přečtení výpovědí duchů mi bylo téměř všechno jasné. Můj  duch si tohle tělo a tenhle způsob života zvolil za svojí zkoušku. A je na každém z nás jestli uspějeme, či nikoli. Je to o tom, odpoutat se od hmotných statků, nelpět na majetku, penězích, zlých vášních, jako je například alkohol, hráčské vášně atd. K nikomu nechovat nenávist ( i když je to občas těžké, ale už kvůli nám samotným stojí za to zvládnout to ), odpustit a spíš politovat. Protože jde především o náš duchovní vzestup. Pokud budeme s každým jednat vlídně a hloupějším vysvětlovat, tak přeci svět musí být lepším. Ale i duchové sami říkají, že jednou to všichni lidé pochopí a pak bude ráj na Zemi.

Mnoho lidí se také ptá, jestli právě naše modrá planeta je tou jedinou obydlenou a životadárnou planetou ve vesmíru a duchové mají překvapivou odpověď. Né jen že Země není jedinou, jsou prý ještě krásnější planety, než je Země. Také i ta, co vypadá nehostinně, je obydlená primitivními živočichy. Na té se začíná pouť duchů, kteří se zdokonalují.

Každopádně jsem zvědavá, kam se jednou dostanu a co všechno ještě bude třeba odčiňovat. Proto se už teď v tomto životě snažím žít tak, aby se za mě nikdo ze známých a nikdo z rodiny nemusel stydět. Jsou i lidé, kteří neunesou tíhu zkoušek, které musejí podstoupit a zbaběle z tohoto života utečou. Zvolí sebevraždu. A běda jim! Právě oni budou prosit o znovuvtělení, aby nahnali ztracený čas. A právě oni si často zvolí i těžší zkoušky, aby odčinili ten hřích, kterého se dopustili, když si sáhli na život.

Přeji vám všem, aby jste své zkoušky zvládali s lehkostí a s rozvahou a hlavně je zvládli. Budujeme si tak krásnější budoucnost a laskavější svět…

S láskou vaše Dagmar Tenczerová